Málokdy se stane, že nasládlé poetické album mi přijde perverznější než jakákoliv gore prasečina. Projekt RIVER to dokázal, je jako čarokrásná čínská váza s nádhernými výjevy, které jsou vyvedeny v těch nejpestřejších barvách, ale její nitro je až po okraj naplněno masožravými červy. Hladové hemživé tajemství ukryté ve famózním obalu.

Hudební CD bylo vydáno jako součást knihy, ve které najdete pohádkový příběh, spoustu abstraktních obrazů a verše, které jsou jemné a krásné na povrchu a hrubé a pichlavé uvnitř. Lze říci, že hudební složka je součástí čtyřúhelníku, jehož další body tvoří obrazy, poezie a útržky prózy.

Hudební stránku mají na svých bedrech lidé z TARA FUKI, INSANIE a TISÍC LET OD RÁJE, žánrově jde o pastelové popové skladby, mající ambientních nádech. Pomalu plynoucí, relaxační motivy jakoby odrážely název projektu. Smyčce, nenásilná elektro-rytmika, klávesové plachty v pozadí a nezúčastněný vokál Dory Barové (pro který byla hudba evidentně psána) propůjčují muzikální složce elegantní a nepříliš výraznou fazónu. Pěvecký výraz je poněkud odosobnělý a tím vlastně poměrně dobře koresponduje s celým vyzněním RIVER. Jakoby zpívala řeka, nenásilně a bez emocí. Rýpnout si neodpustím do angličtiny, která v podání Dory není z nejlepších, a nedá se odpustit ani to, že tak parádní česká poezie byla trochu toporně a násilně přeložena do angličtiny. Ty krásné něžné verše o lásce, vraždě a násilí za to stojí:

Možná jsem v ten okamžik už nebyla krásná
i když světlo svítání je lichotivé
a první paprsky rozbřesku rozzářily krev na mé tváři do všech nachových odstínů.
Jemu jsem ale krásná připadala, to vím.
Miloval kousky kůže s láskou uloupené z mého těla
záplavu zlatých vlasů,
které ležely vyrvané na trávě hebké ranní rosou
a tak sladce voněly!
Bolest tu vůni zesílila k šílenství.

Skladby sázejí na navození atmosféry a přilnutí k ostatním atributům knihy. Má to ten vedlejší efekt, že celé album je chudé na opravdu silná melodická místa. Vše je hezky malebné, ale vyloženě hitové melodie tu prostě chybí, i když v tomto případě vlastně ani nedokážu říci, jestli to projektu prospívá nebo ne. Vše klouže pozvolna a proudí stále dál a dál. Tuto apatickou pohodu příjemně naruší snad jen hostující Aleš Weizer z kapely EBOLA JOY. Ten dodává albu další, byť krátký a pomíjivý rozměr. Pro moji osobu jde o zajímavý a netradiční koncepční projekt, který má silnou textovou složku a jen o něco slabší hudbu a obraz. V každém případě zaplaťpánbůh alespoň za to.